Anatoly Smirnov, rozhovor o fyzike

Vladislav Lebedko (dále V.)

Anatoly Smirnov (dále A.S.)

V.: Fyzik. Osobnost. Mohl by být kouzelníkem? Protože ne každý fyzik je kouzelník. Za jakých podmínek a v jakém případě k tomu může dojít?

A.S.: První věc se týká fyziky samotné. Podle definice je to věda o přírodě. A proto by se zdálo, že fyzika měla studovat obecné zákony a na základě těchto zákonů se zdát podporovat rozvoj společnosti v souladu s přírodními zákony. Aby byl život společnosti přirozeným doplňkem procesů, které se kolem ní odehrávají. Ale bohužel se stalo, že postoje výchovy, postoje principů, řekněme, ve společnosti,  vedly k tomu, že směr výzkumu a výzkum sám, předmět zkoumání, byl určován rozumem. A tato mysl si mohla dovolit cokoliv. Protože z Bible je známo, že Bůh obdařil člověka pravdou a špatností. Tato lest člověka přemohla a bohužel se to takto stalo.

V: Kdy došlo k selhání?

A.S.: K selhání došlo podle mého chápání postupně. Toto je moje přesvědčení. Po přečtení velkého množství literatury z různých epoch a dob jsem došel k závěru, že ve starověku existoval zákon, podle kterého si určité zasvěcené musely uchovávat znalosti, protože pokud tyto znalosti mají všichni členové společnosti, kvůli lsti, která je vlastní lidské přirozenosti, může být použita ne podle pravidel, ne podle kánonů vědy. Příroda sama vždy následuje pravdu, podle určitého řádu. A člověk, vnímající tento řád přírody, musí sám jednat v souladu s tímto řádem. A jeho činy i činy společnosti jako celku musí být v tomto pořadí. A jen tak bude v souladu s přírodou, s evolucí. A proto vlastně jakoby znalost zákonů, znalost pravdy, správných zákonů, principy pořádku musí být v rukou zasvěcenců, kteří si nemohou dovolit jednat jinak než právem. Ale zřejmě to někdo nedovolil, prosakovaly znalosti a zjevně ty gigantické války, které zůstaly v historii lidstva, Atlantida a tak dále - to byl výsledek určitých pravd, určitých možností, určitých zákonů, které se dostaly do světa. Do rukou lidí, kteří toho nejsou morálně hodni. Proto je princip zachování, řekněme, v rukou zasvěcených - byl to tradiční princip z dávných dob, který byl porušován pro mazanost lidské povahy. Zde je například to, co máme v moderní fyzice: rozdělili jsme výzkumné vědce a experimentátory s teoretickými vědci, kteří myslí. Je to ale docela vtipné, ne? Myslíte, aniž byste měli nějaký formální základ pro myšlení, tedy objektivní faktory, které jste sami získali. A na druhé straně lidé, kteří nemají technické myšlení, obecné chápání řádu, poskytují nějaký materiál k pochopení. Co víte, to dostanete. Co můžete udělat, je to, co dostanete. Proto toto rozdělení činnosti - teoretik a experimentátor - vedlo k zúžení myšlení. Některé to zachránilo od experimentování jako takového, tedy od vizuálního vnímání přírody, jiné zase od možnosti logického myšlení.

V: K tomuto rozdělení došlo až ve 20. století?

A.S.: Ne, zřejmě to bylo o něco dříve. To bylo cítit již v 19. století. Ve středověku totiž okamžik rozdělení ještě neobjevujeme. Máš pravdu, tam to začalo. Newton byl v jistém smyslu jak teoretik, tak experimentátor. Výzkum prováděl sám. Ale Newton i Galileo byli oddaní lidé. To znamená, že zjevně existují v historii materiály, které jsou předávány z generace na generaci oddanými lidmi.

V.: Je známo, že Newton i Galileo byli hermetici.

A.S.: Ano, existuje mnoho důvodů pro tuto záležitost. Prezentace jejich životopisů bohužel není dostatečně správná. To znamená, že mnoho věcí bylo odsouzeno a znevažováno. I když ve skutečnosti jsou to věci, které by ve skutečnosti stály za to. Zejména Newtonův životopis. V devadesáti procentech případů byl obviněn z provozování alchymie, ačkoli alchymie je ve skutečnosti základem vědy. A přece i ve středověku ti, kteří byli zasvěceni do poznání hermetismu a možná ještě hlubšího poznání, pochopili tento princip potřeby uchování vědění, a proto také dodržovali toto: Už jsem řekl, už víte že proces Galileo byl speciálně vytvořen, aby zakázal určité znalosti pro masy. Galileo ve svých "Dalozích" ve skutečnosti nastínil, jak by měl být svět viděn. A tak jsem to řekl že síla sama o sobě nemůže nic dělat, to znamená, že síla sama o sobě není holistickou příčinou. Důvodem je součin síly a rychlosti. A tento bod, který stanovil Galileo, se neodrazil v paměti vědecké komunity, protože čtení Galileových "Dialogů" bylo zakázáno. Nikdo tedy neměl právo se na něj odkazovat, tedy skutečně číst. I kdyby to četli, neměli právo se na to odkazovat. Newton udělal totéž. Newtonův první a druhý zákon jsou vlastně Galileovy principy. Ale tady ve skutečnosti Newton trochu sklonil srdce. Buď byl přeložen špatně, nebo zradil svou duši. To znamená, že na jednu stranu něco uvedl, podal to formou, ve které mu nebylo rozumět. Když se akce rovná reakci, použitá síla je akcí. I když je o pár řádků výše řečeno, že působící síla je síla působící při určité rychlosti. Tohle chybělo. Nikdo nečetl ani začátek, ani konec. Prostě jasně říká – mám materiál, kopii těchto děl – že akce se posuzuje součinem síly akce a rychlosti akce. To se říká ve vztahu k autům. Ale z nějakého důvodu lidé chápou, že ve vztahu ke strojům je to jedna věc, ale pro fyziku je to věc druhá. Stále nemohu pochopit tuto námitku vůči mně, když o tom mluvím. A proto to dopadá takto: že na jedné straně je magie fyziky pochopitelná, protože je zakladatelem zákonů, a proto je fyzika vědou, která určuje vývoj společnosti v souladu se zákony přírody, proto je to kouzlo přírody, řekněme. Na druhé straně se lidé sami stávali kouzelníky, kteří určovali průběh vývoje logiky.

V.: Kouzelník je přece člověk, který určuje evoluci velkého množství lidí.

A.S.: Ale kde je ta evoluce? To znamená, že v tomto smyslu jsou kouzelníci, ale jsou to takříkajíc černí mágové, kteří se ve skutečnosti vydali špatně. To je samozřejmě tragédie staletí. Protože síla byla určena jako příčina, všechny rovnice, všechna chápání se vztahovala k určování toho, jak se síla vyvíjí. Ale ať píšeš, co nedefinuje přírodu, je to všechno zbytečné. Nyní s hořkostí prohlížím různé encyklopedie, fyzikální, chemické, matematické, a vidím, že neexistuje jediná rovnice, která by popisovala skutečný proces. A celkově se nastavení změnilo. Antikové věděli, že svět je dán do pohybu, a proto jeho zákony jsou zákony pohybu a ve skutečnosti musí existovat systémově-procesní přístup, který by uvažoval o systému procesů tvořících strukturu, cíle a vše ostatní. A začali analyzovat předměty. Do toho se zapojili matematici, ačkoli matematika sama o sobě již z definice definuje operace s objekty. To znamená, že popisuje formy pohybu, jedna - dvě - tři, to není objekt samotný, ale výběr toho či onoho objektu, to znamená, že to nemá nic společného s objektem jako takovým, ale má s tím co dělat, s provozem s těmito objekty. A proto roli matematiky takříkajíc překroutili, překroutili ji a tady za dva týdny budu mít další přednášku v Zeměpisné společnosti, kde budu mluvit o "Neuvěřitelném v dějinách matematiky". To znamená, že matematika byla exaktní věda: A z ní vytvořili pravděpodobnostní vědu. Když jsem se dopustil obrovského množství chyb, uvedu seznam všech těchto chyb, a to až do té míry, že jsem udělal chybu v pochopení násobilky. 5 násobeno 2 nebo 2 násobeno 5. Zdálo by se, že jde o totéž. Na druhou stranu multiplikand a multiplikátor nesou různé zatížení. Protože 5 rublů za 2 kilogramy nebo 2 rubly za 5 kilogramů jsou kvalitativně odlišné věci. A v tom spočívá nejhlubší klam a omyl, když tuto okolnost nevzali v úvahu a položili "A x B = B x A" na základ logiky, čímž ve skutečnosti vyhodili kvalitativní vzorec, který se skrývá za samotnou matematikou. . A tam, na tomto semináři, vám řeknu velmi vtipné, zřejmé věci. Ale kvůli takovému tradičnímu nastavení o tom lidé nepřemýšleli. Teď, když na to položím otázku, začnou přemýšlet. Mimochodem, otázku, do jaké míry fyzika odráží povahu procesů, si položili mnozí. Sám Einstein věřil, že Bůh nehraje v kostky, to znamená, že neexistují žádné náhody, vše je jakoby určeno. A ve starověku hodně psali, že determinismus určuje všechno, to znamená, že vždy existují příčiny a jsou důsledky, rozvíjí se řetězec takových sekvencí a událostí. A fyzika je založena na vzájemně se vylučujících jevech. A tak mluvím o tom, že základem fyziky je Newtonem nepochopený zákon rovnosti sil - rovnost impulsů, která se také ukázala jako nesprávná, a rovnost energií a vzájemně si odporují. Protože z rovnosti sil vyplývá, že hmotnost je nepřímo úměrná zrychlení, z rovnosti impulsů je hmotnost inverzní k rychlostem a zde je hmotnost inverzní ke druhé mocnině rychlostí. To znamená, že tyto zákony jsou konkrétními projevy některých konkrétních případů. A nelze je brát jako obecné. Impuls ve skutečnosti popisuje chování silové charakteristiky v čase, protože existuje síla na čas, energie - síla na dráze, síla na prostor, tedy chování silové charakteristiky v prostoru, a to je jen síla, když popisuje součin síly a rychlosti, popisuje chování síly v prostoru i čase. To znamená, že tato rozdílná forma popisu energie je informativnější a popisuje obecnější chování. To znamená, že to je vlastně zákon zvedáku, zákon páky. A tak jsem se vám na tomto setkání, na tomto semináři, pokusil říci, že lidé nepřemýšleli o tom, jak můžete zvednout auto vlastním úsilím. Auto nezvednete jen tak, ale pomocí zvedáku nebo dokonce páky auto zvednete. Co se děje? Pomocí páky dochází ke kvalitativní změně něčeho. To znamená, že páka je silový transformátor. A jelikož je to transformátor síly v době, kdy jednáte jednak s malým úsilím a jednak se ukazuje proti velkému úsilí, zároveň, tedy součin síly a času na straně působící páky je malý, protože síla je malá a na straně malé páky máte naopak za stejnou dobu velkou sílu a tam je velký impuls. To znamená, že hmotnost je transformací síly i hybnosti, protože doba působení je stejná. A to zcela vyřadí vědomí moderního vědce. Protože jsem mluvil s desítkami lidí, a když jsem vyprávěl tento příběh, chytli se za hlavu: jak je to možné? Existuje zákon zachování hybnosti! 

V.: Je porušen zákon zachování hybnosti?

A.S.: Ano. Ale ve skutečnosti je tento překlad nesprávný. Tedy nepochopení toho nejzákladnějšího zákona, který existuje. Zjistili jsme to. V tomto ohledu mi pomáhá spousta lidí. Speciálně vedu spoustu seminářů, vedu konference, kongresy, protože testování této nové logiky je pro mě nyní důležité: No, na tom není nic překvapivého, vlastně mě to netrápí. Ale postoj ve výchově působí na člověka tak silně, že existuje celá hromada mylných představ, dobře naučených mylných představ, protože každý se učil nazpaměť. To znamená, že tomu nerozuměli, naučili se to nazpaměť. I když mě to překvapuje, protože ve skutečnosti jsem se tímto problémem nakazil, zhruba řečeno, na jedné straně ve škole. Ve škole jsem vedl fyzikální kroužek. A tyto korespondence mě překvapily. Ale nikdo mi to nedokázal vysvětlit. Pak to bylo působivější na univerzitách. Studoval jsem na dvou univerzitách. A moje práce ukázala nekonzistentnost dosavadního chápání fázových procesů. Měl jsem experiment věnovaný analýze chování kovů se zvyšující se teplotou. Jen fázové přechody. A svůj první experiment jsem provedl s chybou stokrát menší, než je obvykle přijímáno. To znamená, že v těchto případech je obvykle uspokojivá chyba deset procent. Provedl jsem to s přesností na desetinu procenta. Tam, kde lidé dávají 2-3 body, já dávám 300 bodů. Viděl jsem, jak příroda skutečně funguje, a viděl jsem jevy, které lidé neviděli. Vědci! I když obyčejní lidé tyto věci nejen viděli, ale používali. Tak jsem si všiml - a to je skutečná alchymie - že tato kvalitativní změna energie je jasně pozorována v parní komoře, v obyčejné ruské parní místnosti. Ohříváte vodu utratíte pár kalorií, každý to ví, 539 kilokalorií, ale nikdo se neobtěžoval jen přemýšlet o tom, co se stane s každou molekulou. A když vydělíte číslo 539 počtem molekul, které přešly do páry, ukáže se, že molekula vody v páře je 13krát energeticky účinnější než molekula vody ve vodě. To znamená, že došlo k akumulaci energie. Nebylo to jen nahromadění energie. Při kondenzaci páry se tato energie uvolňuje ve vysokofrekvenčním rozsahu. Při frekvencích 10x vyšších, než je frekvence, při které byla odebírána z okolí při varu. A to tě pálí. To znamená, že v přírodě neustále narůstá kvalitativní složení energie. Odtud kvalitativní změny ve struktuře a tak dále. To je ono, tento zákon alchymie je v podstatě základním zákonem stvoření světa. Dává novou kvalitu. A překvapuje mě to že lidé tuto věc nevnímají. I když v reálu si představte, že 10 lidí šije ručně. Každý má tisíc rublů. No, on - krejčí - kupuje nitě... Sešlo se 10 lidí, každý tisíc a koupili si šicí stroj. Je jasné, že koncentrace kapitálu umožní tento proces urychlit a ve všem dosáhnout nové kvality. To znamená, že alchymie je základním zákonem ekonomiky a společnosti. To znamená, že prakticky vše funguje podle tohoto zákona. Protože silová charakteristika je nejobecnější charakteristikou procesů, prostoru a času. Je to dobré na všechno. Pro jakýkoli proces v biologii i chemii. To znamená, že přechod na tuto pozici ve skutečnosti otevírá nejen nový předmět výzkumu ve fyzice. Dříve byly objekty zkoumány. A vlastnosti vlastně nejsou vlastnosti objektů, ale vlastnosti procesů s těmito objekty. Vy jako fyzik tomu dobře rozumíte. Proto je nyní otázka o studiu vlastností reakcí, vlastností procesů a nemůžeme říci, že voda má kapalné vlastnosti. Pokud se ve vodě jen pomalu pohybujete, pak je vnímána jako kapalina. Pokud narazíte na hladinu vody, můžete si urazit ruku, chová se jako pevné těleso. Proto neexistují žádné absolutní vlastnosti, ale existují vlastnosti projevující se v reakci a jejich vlastnosti závisí na tom, o jakou reakci jde. To, co děláte, je to, co dostanete. Je to tady celkem přirozené. 

V.: Toto téma můžete rozvinout ještě podrobněji - o pevných látkách, kapalinách, plynech.

A.S.: Ano. Zde, z tohoto příkladu, který jsem dostal ve své diplomové práci, jsem tyto věci okamžitě viděl. A zarazila mě skutečnost, když jsem zkoumal železo, obyčejné železo. Zažívá nějaký druh fázového přechodu při 920 stupních. Slámová barva kovu, tyč, můj vzorek je stále teplejší. Ale teď, když jsem vzorek ochladil ve vysokém vakuu, bylo to provedeno na nejvyšší úrovni pomocí systémů, které v té době na světě prakticky neexistovaly. Pracoval jsem v ústavu, kde byly poprvé realizovány fenomény získávání supervysokého vakua. A bylo to provedeno pečlivě. Sám jsem vyrobil speciální generátor, který byl vyroben proti vědě - říkali, že to nefunguje, ale fungovalo to. Ale to je samostatný problém. Co mě zarazilo, bylo, když jsem ho ochladil a teplota dosáhla 920 stupňů, kdy by měl nastat obrácený fázový přechod, najednou se v mém přístroji objevil blesk. To znamená, že tato energie, ta, která se uvolňuje z páry v infračervené oblasti, tam byla uvolněna v bílém světle, v nízkém ultrafialovém. To znamená, že se zdálo, že kov vzplanul při teplotě odlišné od teploty, kterou má. A jeden akademik mi říká: ano, to je jen náhodný efekt, ať už je to cokoliv: začal jsem pátrat v literatuře a zjistil jsem, že Amosov (to je ten starý Amosov - který se zabýval metalurgií) tuto věc znal a na základě toho , kováři z Uralu kovali litinu. Litina se obvykle neková, je velmi křehká. A zahřáli prase z litiny nad teplotu fázového přechodu, pak ho vytáhli na kovadlinu a jakmile vzplanulo, byla to známka teploty, kdy dojde ke změně struktury, stane se jakoby kapalným, je nestabilní a v té době se falšovaly. Pak to zahřejí, pak to znovu vzplane, znovu kují. A proto vyrobili úžasné výkovky. A na základě této vlastnosti bylo možné vyrobit stroj, který uměl kovat supertvrdý kov, se kterým se nedalo nic dělat. Ale za normálních podmínek z toho nic neuděláte, nemůžete to padělat, protože je to křehké. A pak jsme vytvořili systém, který funguje v bodě fázového přechodu. V této době je takový usmrkaný, je měkký. A proto se s materiálem, se kterým se nedalo vůbec pracovat, dalo dělat cokoli. Kromě toho jsme provedli výzkum v extrémně široké oblasti procesů. Led taje a tvoří se voda. Voda se zahřívá na páru. Ohřívá se pára – plyn. Plyn se zahřívá – plazma. Plazma: Zkoumali jsme to. A zákon změny v tomto fázovém složení byl všude stejný, a to natolik, že když jsme experiment natáčeli, a když jsem se zeptal laborantky, takže vytváří stejné obrázky ve velikosti, všechny tyto obrázky se navzájem shodují. Tedy vše, co se stalo s vodou – tání, var, přechod na plazmu, popisuje stejný zákon. Okamžitě to bylo tak úžasné, že bylo jasné, že pokud máme mnoho velmi odlišných jevů, zdá se, že každý jev má svůj vlastní princip, ve skutečnosti má proces změny jeden zákon, a tedy jeden princip. No, to je asi docela přirozené, protože představte si, příroda by měla hromadu zákonů a hromadu zásad. A co, kdy, kde: Zde by zjevně došlo k rozporu. To znamená, že mě to mátlo od samého začátku studia fyziky. I když jsem měl dilema – kam na historiky nebo na fyziku či výtvarnou školu. No, byly tam všelijaké momenty. Fyziku jsem si vybral, protože jsem si uvědomil, že skrze ni lze porozumět všemu. Je klíčem k pochopení přírodních procesů. A najednou mě zasáhla kniha "Fyzika dvacátého století". Autor v něm upozornil na fakt, že dnes bohužel fyzika dospěla do takového stavu, že si jaderní fyzici nerozumí. Hadronský vědec nerozumí vědci z Leptonu. To znamená, že chápání oblasti výzkumu se zúžilo natolik, že už nemohou mluvit stejným jazykem. Tohle mě tehdy opravdu zasáhlo. Ale stalo se, že jsem při studiu na dvou univerzitách a v mnoha skupinách současně studoval různé: radiofyziku, fyziku pevných látek, elektrofyziku, atomovou fyziku: to znamená, že jsem studoval různé oblasti fyziky. Inu, zvědavost není neřest, ale zdroj poznání. To byla moje zásada. Bylo to pro mě zajímavé. Vzhledem k tomu, že mám dobrou paměť, nepotřeboval jsem se nad tím hloubat. Tuhle věc jsem prostě vnímal. A už od prvního ročníku zkoušek jsem byl umístěn v poněkud jiných podmínkách. Začal jsem vyprávět, jak rozumím integraci – méně než méně, znáte definici. Všiml jsem si, že tento princip neplatí v celé oblasti součtu, protože od určité oblasti se systém stává jiným. Před elektronem můžete mluvit o poli, ale když půjdete na poloměr elektronu, uvnitř, bude to jiné. A proto je problém integrace omezený: Učitel, když mě poslouchal, řekl: víte, musíte  učit. Vše jsem pak samozřejmě předal. A od té doby jsem předával to, co mě naučili. Dal jsem jim reflexi jejich vlastních znalostí. A toto nepochopení dnešních znalostí jsem v sobě obsahoval. A jsem přesvědčen, že pokrok fyziky nastane tehdy a jen tehdy, když ne na základě obecně uznávaných znalostí a pokusu ušít z obecných znalostí nějakou patchworkovou přikrývku, ale když člověk po sebevzdělávání kriticky analyzuje komplex těchto věcí. Přesně tak jsem vnímal tuto knihu "Fyzika dvacátého století". A teprve potom se objeví nové poznatky, které budou vystavěny na základě analytického, kritického myšlení. To znamená, že jsem se přiblížil k myšlence uvědomění si vědění... To znamená, že vědění je paměť, vzpomínání na fakta. Co se ale skrývá za těmito skutečnostmi? Existuje nějaký obecný princip, obecné zákony? A celá fyzika byla fenomenologická. Pro každý jev byla postavena jeho vlastní teorie, a protože semináře vyučuji velmi dlouho, pravděpodobně více než 40 let, byl jsem ohromen, že stejný fakt - pracoval jsem dlouhou dobu v oblasti fyziky nízkých teplot - a byl jsem ohromen že se desítky lidí pokoušely vysvětlit stejný jev, aniž by si navzájem rozuměli. Nesnažili se zjistit, jaké tam jsou chyby, ale jednoduše použili abecedu, která jim byla nejprve předložena na univerzitě. A proto mi velmi pomohlo, že se v oblasti fyziky pevných látek, fyziky nízkých teplot pořádaly výroční schůze, na kterých byli přítomni všichni svitidla: Landau, Zeldovich, Ginzburg - celá tato vědecká armáda se shromáždila, probíhaly diskuse a před mýma očima byly tyto peripetie, boj názorů. Sice mě překvapilo, jak řeší problémy fázových přechodů – jednoduše je rozšiřují do série, pokud jde o malé parametry, ačkoli psychologicky jsem nedokázal pochopit význam fyzické expanze z hlediska malých parametrů. Protože to se děje v bodě, ale trochu se odchýlit. Na jednu stranu mě ohromilo, jak snadné bylo za to dostat Nobelovu cenu, ale na druhou stranu uvnitř jsem byl zmatený, že je to opravdu jen v bodě nebo ve velmi malé blízkosti. A protože všechna tato svítidla fungovala před mýma očima, všechny je znám, často jsem jezdil do Černogolovky, do jiných měst, ústavů a ​​mluvil jsem: Svou pozici nabízím již dlouho, prakticky mnoho desetiletí, téměř pět desetiletí nabízeli, ale lidé nechápali, nevnímali. To znamená, že to je úžasné - historie bludů. To pokračovalo celou dobu. A bylo mi smutno z toho, že když člověk najednou pochopil tyto mylné představy, byla to pro něj tragédie. No, to je přirozené, protože očekával pochopení, že všechny principy, které jsou základem jeho logiky, byly nesprávné. A zpočátku nemohou poskytnout výsledky. A to vedlo k tomu, že lidé měli mozkové mrtvice a všechny druhy těžkých reakcí. Pak jsem přestal vyprávět příběhy. Protože jsem pochopil tragédii těchto lidí. Ale na druhou stranu, jak dlouho můžete mlčet? A teď, naštěstí, teď je nějaká podpora a cítím, že je tu pochopení, dnes mi budou chtít kolegové na semináři vyjádřit své "kurva". Nejvíc je pobuřuje - řekli mi to - Anatoliji Pavloviči, mluvíte nesmysly, tvrdíte, že existuje zákon o nezachování hybnosti. No, říkám: to je přirozený zákon. To je to, co znamená nezachování. Vaše energie byla rozptýlena po velkém prostoru, vaše síla byla malá, protože síla je gradientem této energie, a nyní, pokud byla energie koncentrována, váš gradient se zvýšil, vaše síla se zvýšila a vaše schopnosti se zvýšily. Koneckonců, udělat jeden joul práce za hodinu není jako udělat práci tohoto joulu za 10 minut, za 0,1 sekundy. Ano, deset minut, za 0, 1 sekundu zničí maličkost, na které bude. Ačkoli je energie stejná, konsolidace akce je nejdůležitějším faktorem, který logice chyběl. A navíc to, že čím více energie do systému vháníme, tím jemněji je strukturován: led, kousky, struktura je taková, pak voda, pak pára, méně a méně, plazma. A logicky se ukázalo, že plazmu můžete zničit i energií. Pak se zjevně objeví to, čemu se říká fyzikální vakuum nebo éter. Éter je, jak to bylo, již vidíme omezující frekvenci, omezující frekvence, které charakterizují tento éterický stav. Jemnost je v tom, že často říkáme "stav", i když pouze zaznamenáváme procesy a stav si pouze představujeme. Co je to za stav, když si jen představujeme. Ve skutečnosti existují procesy a samotný stav je jakýmsi odrazem harmonie dynamiky. To je pochopitelné, ne? A zdá se, že celý vesmír je extrémně širokým spektrem oscilačních procesů. A vidíme jen to malé, úzké spektrum, které nám bylo doposud dáno: Nyní jsme tuto oblast rozšířili. Nyní jsem ukázal fotografie aury, vůči níž je tradiční věda rozhořčena. Není to jasné - to jsou fyzické věci. Nyní pracujeme přímo s vlastnostmi éteru. Dochází zde ke krutému nepochopení hrozné věci. Existují Maxwellovy rovnice elektrodynamiky, které, jak se zdá, každý zná. Ale nikdo neví, že to nejsou Maxwellovy rovnice: Ne Maxwellovy, Maxwellovy rovnice byly úplně jiné. Tam se za prvé vzalo v úvahu, že A x B se nerovná B x A. Ale z pohledu vektoru je to okamžitě zřejmé. V obvyklém dojmu jsme se také přesvědčili, že 5x2 a 2x5 jsou různé věci. Ale nejhorší jsou dvě věci: Jednak se tam bere parciální derivace silových charakteristik, indukce nebo tah, to jsou síla. Nepopisují proto kvalitativní proces změny stavu. Protože s každým elementárním aktem zažíváte změnu vlastností samotné energie. Jako by to nebylo v mém vědomí. To je vám jasné. A je hrozné, že sám Maxwell pochopil, že vibrace se mohou šířit pouze v médiu. Proto měl éter jako jakési médium, ve kterém byly vibrace. Zde došlo k nejhorší situaci. Možná je dokonce dobře, že se to stalo, protože Maxwell možná neexistoval. Protože tím, že odhodili éter, zahodili základ vesmíru, ve kterém je soustředěno všechno, všechny možnosti, řekněme. A zde se ukázalo, že vlastnosti éteru závisí na frekvenci, na dopadu. Nejprve se tam vezme parciální derivace silových charakteristik, indukce nebo napětí, to jsou síly. Nepopisují proto kvalitativní proces změny stavu. Protože s každým elementárním aktem zažíváte změnu vlastností samotné energie. Jako by to nebylo v mém vědomí. To je vám jasné. A je hrozné, že sám Maxwell pochopil, že vibrace se mohou šířit pouze v médiu. 

Otázka: Co je éter, jak ho definujete?

A.S.: Éter je jakési médium skládající se z velmi vysokofrekvenčních vibračních spekter. To znamená, že oscilační procesy jsou zřejmě druhem prvotní povahy. Proč je to nějaká prvotní věc? Ve své knize jsem si všiml, že existuje tzv. konformní zobrazení, E na mocninu Z. Můžete otočit rovinu, homogenní rovinu, ve které není rozdíl, najednou zobrazí určitou polorovinu, kde jsou oblouky. Ortogonální systém je zachován, ale zde jsou získány ohyby, to znamená deformace a poloměry. To znamená, že matematik nám ukázal, že za stejným jevem lze vidět dva různé faktory. Myslím si tedy, že jsem pro toto mapování našel velmi důmyslné využití. Kromě toho je to také vtipná věc. Síla krát rychlost se rovná mínus reakční síla krát reakční rychlost. Tradiční rovnice. Mínus. Poměr příčiny k následku se rovná mínus jedné. Taková věc. Co z toho bezprostředně vyplývá? Moc vtipné. Jednotka - celistvost. Akce a reakce – jen spolu jsou celek. Tentokrát. A vzpomněl jsem si, možná parafrázovaný jistý výraz v topologii. Existuje naprostá jedinečná instance A, identická sama se sebou, A se rovná A. Toto je základní vlastnost světa. Individualita každého prvku. Ale je tu A krát jedna a A krát mínus jedna. To znamená, že protože existuje celek, vždy existuje jeho opak. To znamená, že symetrie v sobě takovou symetrii prostě obsahuje. Co je nahoře, je dole. To znamená, že staří říkali: jak nahoře, tak dole. A můžeme říci, že jde o akce reakce. A můžeme říci, že toto je proces reality A a uvědomění si reality. To znamená, že toto je obraz odraženého procesu. Toto je integrita. To znamená, že síla působící na rychlost je v podstatě kvadratická funkce. A lineární funkce budou, z tohoto vztahu, budou mínus kořeny mínus e. To znamená, že toto je imaginární jednotka. To znamená, že poměr lineární formy akce a reakce je imaginární jednotkou. Protože exponenciála obsahuje totéž: A víme, Eulerův vzorec, e na mocninu X se rovná kosinu X plus sinu X. To znamená, že za těmito lineárními rovnicemi se skrývá spektrum vibrací. To znamená, že najednou jakoby vznikla metafyzika – to, co stojí před fyzikou. Samotná matematika nám dala příležitost vykročit takříkajíc za hranice našeho vědomí. 

V.: V určité komplexní rovině.

A.S.: Naprosto správně. To znamená, že to naznačuje, že na světě existují širokofrekvenční pásma. A proto to, co vidíme, je soukromé vnímání. Ve skutečnosti je toho víc. Podle mého názoru příběh s názvem "Dívka s rentgenovýma očima". Chtěla, aby její oči byly jako rentgenové paprsky. V mužích, kteří se o ni starali, viděla kostry. Tento příběh mě zasáhl. Jak realita závisí na tom, jaké formy výzkumu máme. Samotná otázka vlastnosti nebo předmětu závisí na tom, co měříme.

V.: Zde můžeme říci, že stejné pojmy "pevný", "kapalný", "plynný" - jsou podmíněny naším vlivem. Tedy stejná kapalina – může to být jak pevná látka, tak plyn.

A.S.: Plastelína je stejná. Jednak je to tvrdé a jednak ne. Nebo vosk. Umístěte na něj zlatý prsten:

V.: To znamená, že je to naše zafixované vnímání, které dělá kapalinu kapalinou.

A.S.: Ano, ano, ano. Q: A pevné tělo je pevné tělo. Ale ve skutečnosti vše závisí na interakci.

A.S.: Ano. A koncept interakce bohužel existoval, ale jeho povědomí chybělo. Proto jsem měl jednoduše možnost prohlédnout si vše, co bylo možné vidět, a nikde nebyl tento jednoduchý vzorec, síla pro rychlost, jako doslovné symbolické znázornění tohoto procesu. A to bylo každému jasné poté, co jsem učinil tento závěr.

Q: Když se vrátíme sem, začali jste mluvit o Maxwellových rovnicích a o tom, že došlo k chybě, když byl odtamtud vyhozen éter. Co je to za chybu a k čemu může vést?

A.S.: Jakmile vypnuli vzduch, vypnuli i prostředí.

Q: A proč to mimochodem vypnuli? Proč na zemi?

A.S.: Tady je to tak. Nebo je to spojeno se specifičností, že když se tohle zprostředkuje lidem, tak z toho vznikají fantastické příležitosti. A bez ohledu na to, co vědec dělá, všechno funguje pro zbraně. Nebo sami tuto věc špatně pochopili, i když je pro mě těžké si to představit. Je možné, že jde o další krok ke snaze omezit lidstvo od znalostí. Protože: Co to znamená vyhodit vzduch? Ve středu vyhodili. A ve fyzice je známo, že pokud máte vibrace v médiu, pak hlavní vibrace jsou podélné. A sekundární je ohýbání a vlny média.

V.: A nechali jsme jen příčné vibrace a ty podélné jsme minuli.

A.S.: Ano. A co to znamená? Zaprvé nám uniklo jádro procesů. Podélná vlna je původní vlna. Na druhou stranu fyzici chápou, že pokud máte vibrace, pak má podélná vlna vyšší rychlost než ta příčná. Protože příčná je sekundární vlna. Jakmile tedy řekli, že zpočátku existuje sekundární vlna, tedy příčná vlna, eliminovali tím procesy, které se šíří rychlostí větší, než je rychlost světla.

V.: To znamená, že podélná vlna není omezena rychlostí světla...

A.S.: O to jde. Proč? Zde je opět konvence. Víme například o vodě. Kapalina. Pokud nyní osciluji, oscilační proces bude probíhat určitou rychlostí. A když zaklepu, vede tělo jako pevná. A v tvrdém jsem stiskl a jakýkoli bod se zároveň pohne, pokud je absolutně tvrdý. To znamená, že rychlost šíření nárazu je nekonečná.

V.: Rozhodně. To je ale pro absolutně tuhou karoserii.

A.S.: Správně. To ale znamená, že...

V.: Ale každé absolutně pevné těleso může podléhat interakci.

A.S.: Správně. To znamená, že éter se může chovat různě v závislosti na struktuře vlivu.

Otázka: Co se potom stane s teorií relativity?

A.S.: Na to se mě neptejte, prosím. Bylo o tom řečeno tolik, že se nechci pouštět do diskuse o tomto problému. Ale co to znamená? Každý chápe, že kolem je elektronické pole, struktura pole je základem fyzikálního myšlení. Ale chápeme, že samotný elektron, protože elektron a pozitron mají vysokou frekvenci, to znamená, že sám obsahuje vysokofrekvenční složky. To znamená, že prvotním, nejzákladnějším aktem změny stavu je změna polohy, že? A změna polohy v éteru je vysokofrekvenční proces, pokud se změní, znamená to, že se na ni superponuje vysokofrekvenční vibrace samotného elektronu. Takže pro vysílání jsou to dva. Pro tento pohyb je to sice ideální plyn, ale pro vysokofrekvenční pohyb okamžitě přenáší buzení jako absolutně pevné těleso. To znamená, že jsme jakoby blízko akce,

V.: Tím se fenomén synchronicity vyjasňuje.

A.S.: Správně. A je jasné, že slavný experiment, který provedl jeden Francouz, kdy fotony létají různými směry - jeden mění polarizaci a druhý také, ačkoli se zdá, že spolu nijak nesouvisejí - je zde synchronizace, a to může lze vysvětlit přítomností podélných vln. A nyní existuje mnoho experimentů na toto téma. A teď to děláme také. Máme generátory, které dokážou vytvořit podélnou vlnu. Celé tělo funguje na podélných vlnách. Proto jsou pro buňky stejné. Protože existující vibrace samotných elektronů a protonů – všechny vysokofrekvenční vibrace – jsou jediným celkem. A kromě toho jsme nedávno zjistili, že lidský genom se příliš neliší od genomu plevele. Genom pijavice je z 50 % lidský genom. Genom rosničky je řádově odlišný od lidského genomu. Vyjasňuje se že genom není úplně takový, jak jsme si dosud mysleli. Jedná se o druh biomikročipu, který přijímá a přenáší informace. Vzhledem k tomu, že se jedná o supervysokofrekvenční systém, množství informací, které může přenášet, je obrovské. Navíc, jelikož je absolutně pevný, je nezničitelný. Nyní je jasné, co je Akášická paměť. - Ve vzduchu je vše zapamatováno, ve vysokofrekvenčním spektru.

V.: Tak nás vede fyzika k pochopení akášických kronik.

A.S.: Dostali jsme určitý klíč k pochopení posvátného vědění. A vlastně jsme za fantazii považovali vše, co tam bylo obsaženo, ale tato fantazie souvisela s tím, že jsme nevstoupili do říše reality, pozorovali jsme jen úzkou oblast jevů, a ne celek, a proto je pro nás vše mimo to prakticky nepochopitelné. Neměli jsme paměťové buňky, které by tyto věci odrážely, rovinu vyšších frekvencí a rovinu nižší frekvence. Akášický záznam je tedy nyní pro nás nástrojem.

V.: Pojďme si trochu rozluštit, co je Akášická kronika, protože ne každý čtenář tento pojem zná.

A.S.: Ve skutečnosti je to specifikum jevů ve vzduchu. Jelikož se éter chová odlišně ve vztahu k různým frekvencím a pro supervysoké frekvence je tuhý - absolutně pevné tělo a s největší pevností, tak si pamatuje prakticky vše navždy.

V.: Vše, co se stalo od stvoření světa.

A.S.: Naprosto správně. A to znamená, že nyní vidíme fotografie, to jsou stejné čakry, které jsou uvnitř, ale nejsou barevné, jak jsem vám ukázal. To znamená, že oni, barva, jsou jakousi modulací na nosné frekvenci, pro kterou je tělo průhledné. No, jako rádiové vlny přinášejí zvuk, ten zvuk nevidíte, ale přesto ho vnímáte. Akášické kroniky jsou v tomto smyslu jakýmsi základem založeným na vlastnostech éteru, které dávají podélné nosné vlny a vše ostatní jsou modulační vibrace. Proto jsme nyní dospěli k určité možnosti pochopení historie vývoje Země. To znamená, že pokud najdeme způsob, jak to objevit a registrovat tyto podélné harmonické, tyto podélné vlny, nebo spíše modulované, pak budeme schopni vidět, co se stalo včera, předevčírem, a teď už jsou lidi, kteří to dělají.

Q: Už nemůžete vymýšlet historii, ale vidíte ji?

A.S.: Vidíte, ano. To znamená, že když vezmete křemennou optiku, to už je napsáno v novinách, z konkrétního křemene, ten pak přenáší paprsky, které nesou informaci, a na svém filmu vyfotíte prázdný roh, ale ve skutečnosti film ukáže okamžik, který byl před týdnem. To je samozřejmě fantastická věc. Ale to už je fakt. Proto ne nadarmo Bible říká: "A budete jako bohové...". To znamená, že člověk dostává příležitosti. Navíc to lze provést nejen pomocí skutečného krystalu a fotografií. To lze provést s lidskou pomocí. Člověk sám je přijímačem těchto záření. Nedávno jsem mluvil s některými kluky, kteří vidí klec. Tělo buňku vidí. Tělo vidí tělo. Vidí základní rysy tohoto těla. Navíc máme lidi, kteří to vidí, to znamená, že vidí jemnou strukturu lidského těla. Děláme to teď. Máme zařízení, které zaznamenává tuto jemnou strukturu. Je registrovaná a má certifikát kvality. S osvědčením o způsobilosti pro daný účel. Registruje energie, které vycházejí z člověka. Jelikož jsme přesvědčeni, že fázové přechody – čím je tělo energetičtější, tím je jemnější, tedy nejjemnější éterická hmota, řekněme, že je to energeticky nejvíce. To znamená, že plaveme v oceánu energie. A pokud jen otočíme klíčem špatně, tato energie může vyhodit do povětří svět. Odtud pochází strach v minulosti zasvěcenců, že když člověk dosáhne znalosti těchto věcí, může se zničit kvůli mazanosti stejné věci. Tedy na jedné straně poznání – to determinuje civilizaci, a vývoj civilizace je odrazem toho, jak jednotlivci dosáhli určitých fází chápání přírodních zákonů.

V.: A odtud druhá část otázky. Může být fyzik skutečně kouzelníkem s velkým M (mág) a co je k tomu potřeba?

A.S.: No, v podstatě řečeno, v jistém smyslu, když jsem vám vyprávěl o knize "Fyzika dvacátého století", říká, že člověk, který si je vědom toho, co je známo, a který nebude zákonnými normami převládají obecně uznávané znalosti, což jsou jakési jevištně specifické věci – takže si může uvědomit. Dobře, uvědomili jsme si tuto záležitost. Nyní vyvstává otázka: co s tím?

V.: Opět narážíme na některé etické a morální normy.

A.S.: Ano. Protože tyto znalosti ve skutečnosti ovlivňují vývoj společnosti. Protože nyní přijímáme nový přístup ke zlepšování společnosti, nový přístup k technologiím. Už teď říkám, že není daleko den, kdy nebudeme potřebovat kolo, protože starověcí neměli kolo, protože to neznali, ale protože nevozili tuny nákladu kvůli šňupacímu tabáku. To znamená, že znali zákony gravitace lépe než my. Proto je v jistém smyslu kolo charakteristikou degradace společnosti. Ztratilo znalosti, jak používat gravitační zákon. Nyní se tedy naskýtá problém, to jsou poznatky, které jsme získali, každý den máme fakta potvrzující správnost tohoto systému tohoto zákona, že k pochopení mnoha jevů skutečně stačí. A vytvořili jsme technologie, byli jste svědky toho, co děláme s krásnou ženou. Toto je fázový přechod. Jednoduše regulujeme fázový přechod mezi tukem, masem a kostí prostřednictvím dýchání a výživy. To znamená, že situace je jednoduchá. A už jsme ukázali, že princip řádu, zákon, který jsem našel, odráží zákon krásy. To znamená, že zákon krásy a princip řádu jsou synonyma.

Otázka: Můžete definovat princip řádu?

A.S.: Princip řádu spočívá v tom, že v přírodě se vše řídí principem minimální akce, s minimálními náklady a vše se děje v pořádku, jeden po druhém, jeden po druhém. Všechny procesy se skládají z elementárních aktů. Zákon každého elementárního aktu: síla působení na rychlost akce se rovná síle reakce na rychlost reakce. A posloupnost těchto aktů tvoří uspořádaný proces. To je vše.

V.: Princip řádu tedy vede fyziku k ideálům starověku, k ideálům harmonie, krásy a dobra.

A.S.: Naprosto správně.

V.: Který existoval před 2000 lety.

A.S.: Ano. A ještě víc než to. Před desítkami tisíc let. Zřejmě to bylo zavedeno. A máme velmi dobré důvody, o kterých budu mluvit později, až pojedeme do Řecka.

V.: Ještě trochu o tom, že dokonalé je krásné, je také nejspořádanější.

A.S.: Ano, ano.

Otázka: Uvedl jste příklad o sněhových vločkách.

A.S.: Ano. To je samozřejmě úžasná věc. Nyní velmi vážně pracujeme na vodě, protože voda je jakousi platformou, na které je založen život. Člověk je z osmdesáti procent voda. A to je důvod, proč hraje kolosální roli. A nyní chápeme fantastické možnosti vody. Za prvé, voda je jediná látka, která rozpouští vše, jakýkoli prvek, ve vhodných množstvích. Ale nyní chápeme, že voda je také velmi informační systém a informace jsou určeny tím, jak jsou strukturovány. A tak si Američané všimli, že struktura vody, její organizace závisí na tom, jaké zvuky se nad ní ozývají. To znamená, že se zdá, že slyší a pamatuje si, co v sobě slyší. A proto je možné, že voda je jedním z paměťových koncentrátorů v lidské fyziologii. Navíc já osobně na jednu stranu to nebylo překvapivé, protože jsem to věděl, ale na druhou stranu jsem byl ohromen tím, k čemu experimentální výzkum dospěl. Studoval se vznik sněhu z vody. A ukazuje se, že povaha sněhových vloček závisela na podmínkách, za kterých se sněhové vločky vytvořily. Jestliže sněhové vločky vznikly v okamžiku hudby Mozarta, Beethovena, pak to byla úžasná forma, krásná, harmonická a tak dále. Jakmile jste zapnuli metal rock, dostali jste směs, žádné sněhové vločky. Navíc, když lidé nad mrazivým sněhem řekli "Miluji tě", sněhové vločky měly podobu růží. Je to tak paradoxní. Viděl jsem film. Byli to Japonci, kdo to udělal. Zároveň, když dali nápis "Hitler" na zařízení, kde probíhal proces tvorby sněhových vloček, a najednou se ukázalo, že je to také nepořádek, je to samozřejmě obecně, fantastický. Nyní jasně chápeme, že forma je systém supervysokofrekvenčních prvků, jsou tam atomy, elektrony a tak dále, každý z nich má supervysokofrekvenční složku, pak je každá forma generátorem podélných vln. Podélné vlny jsou struny, zhruba řečeno, které prostupují celým prostorem a které vytvářejí jeho jednotu, celistvost tohoto prostoru. A proto jakákoli forma vyzařuje a vše závisí na tom, o jakou formu se jedná. Právě teď, myslím, nastává okamžik, kdy můžeme z vědeckého hlediska jasně určit, které formy jsou pro člověka přijatelné. Mluvil jsem s Igorem Pavlovičem Šmelevem, který zná zákon zlatého řezu, poté, co jej objevil ve znalostech staroegyptských desek, staví pro zákazníky dače, které jsou vyrobeny podle zákona zlatého řezu, tedy krásy. A člověk se tam cítí v pohodě, cítí se v pohodě, může se mu v tomto prostředí lehce dýchat. A skutečně znám případy z historie. V Moskvě byl okamžik, kdy byla mezi politickými pracovníky vysoká úmrtnost. Nechápali, co se děje. Ukazuje se, že krásný sál paláce byl vyzdoben dřevem. A začali dělat povrchové úpravy ve vzhledu dřeva. A ukázalo se, že jedna věc je, když pracujete v kanceláři zdobené skutečnou překližkou. Jedna z vašich kreseb se liší od druhé, jste v harmonii, taková rozmanitost. Jakmile vyrobíte překližku ze stejných vzorů, působí to na člověka tak depresivně, že nemůže ani pracovat. Je to jako být za mřížemi. Každá forma nese určitý charakter vlivu, řekněme. A muž sám - to je také okamžik, která byla dlouhou dobu zamlčována – člověk sám věří, že jídlo, které přijímá, je energie, kterou přijímá, na které pracuje. Biologové jsou totiž už dlouho přesvědčeni, že k tomu, aby člověk fungoval, potřebuje tělo desetkrát více energie, než přijímá z potravy. Kde? A nyní jsme s pomocí přístroje ověřili, že toto spektrum podélných vln naše tělo pohlcuje a pohlcování závisí na vašem morálním stavu. Jakmile existují čakry, impulzní transformátory, jsou to transformátory vysokofrekvenčních energií, přeměňující supervysokofrekvenční energie na nízkofrekvenční a nízkofrekvenční na supervysokofrekvenční. Tohle je vzájemná věc. To znamená, že modelem vesmíru jsou v podstatě hodiny. Také šipky. Je tam impuls, je tam jen jeden pramen, ten se tam na den odvíjí a ty máš druhou ručičku, zažijete frekvenční transformaci. Celý systém je ve skutečnosti strukturován jako hodiny. Člověkem tak neustále prochází velký tok energie. Ale bude absorbován, pokud se tělo dokáže otevřít. A v těchto meridiánech jsou dopravní zácpy - váš emocionální make-up není připraven na přirozené procesy. Naše zařízení se právě zaregistruje. Pokud můžeme dokonce vyčistit kanály, existuje takový systém, technologie. Pokud vezmete "špinavého" člověka, můžete vidět, že si sedne a ukazuje určité parametry pro průchod toku. A v určité chvíli zmlkne – už nepřijme tok. Existuje technologie: Potenciál začíná stoupat. Zařízení využíváme k zaznamenávání úrovně a možností proudění. A dokonce jsme předvedli – pijte běžnou vodu a pijte naši vodu, která je nasycená energií. Máte biopole tedy onu charakteristiku jemnohmotného světa, která odráží imunitní vlastnosti těla – toto pole je určitou imunitou vlivu na člověka. Tato okolnost naznačuje, že stojíme na prahu zásadně nového chápání životních funkcí těla, nových metod léčby, či spíše rekonvalescence. A zvláště, když jsem byl loni v dubnu v Řecku, zasáhl mě samozřejmě amfiteátr. V každém z měst byla divadla pro 20 tisíc lidí, bylo těžké si představit, proč taková divadla, když v okruhu sta kilometrů žádná města nebyla. Takže, jak bychom řekli, do těchto divadel se dávaly poukázky na léčení. Tam se odehrávaly tragédie. Tato akustika, harmonicky budovaná řeč, harmonicky budovaná poezie, zvuk moře. A nyní jsme tuto záležitost zopakovali a jsme přesvědčeni, že člověka velmi harmonizují. To znamená, že vychází po naší akustické sprše, jako by vycházel z lázní. Je snadné dýchat. A pak to udělali pro všechny. Proto byl Apollo, pokud tomu nyní rozumím, poslem jiných civilizací. A v Řecku našli ceduli, jak bychom řekli, UFO, které přiletělo na zem, a na této ceduli bylo napsáno, nápis "Hyperborea", písmeno "G" vzhůru nohama a bylo napsáno, že toto znamení patří ohnivému kmeni, který k nám přiletěl ze Siria. To znamená, že paměť byla zachována v historii. Řekové nyní intenzivně připravují dokumenty, aby v roce 2004 uspořádali v Aténách konferenci "Starověké technologie". Pozvali mě, abych byl předsedou organizačního výboru, protože jsme se nejvíce přiblížili povědomí, pochopení těchto technologií. Zopakovali jsme je a vidíme jejich účinnost a vidíme sílu těchto technologií. A představuji si co se ještě dozvíme? Už tušíme. Když jsme sdělili, že nyní o této záležitosti přemýšlíme, díváme se na jejich muzea, díváme se na jejich vykopávky, a tyto vykopávky okamžitě vrací naši paměť do minulosti a my znovu vytváříme možnou verzi toho, proč určité obrázky, určité sochy atd. Řekli, že jsme byli nejblíž, a tak nám věřili, že se seznámíme s archeologickými materiály Ústavu pro tajné archeologické výzkumy. To znamená, že se nyní nacházíme v éře, která nám zjevně odhalí bohatství znalostí starověkého světa, tedy bohatství pochopení podstaty jevů. Pokud jsme nyní našli fyziku této hmoty, která v podstatě poskytla klíč k odhalení smyslu a obsahu posvátného vědění, a nyní vidíme, že starověcí nebyli v žádném případě naivní lidé, ale lidé s jinou mentalitou , jiné chápání, a jejich tělo je přizpůsobeno širšímu vidění světa, alespoň na příkladu těch dětí, které jsou slepé, vidí celým tělem, čtou, hrají si. Proto nyní skutečně začíná nová éra. Nyní začínám chápat, že Apokalypsa je koncem éry hibernace lidské mysli. Tisíce let spal, přestože bylo dost materiálu, který svědčil o tom, že svět není takový, jak si představujete, že člověk má více možností. Ale přesto byla myšlenka takříkajíc zamrzlá a nyní dochází k probuzení lidstva k nové kultuře, k nové technice, technologii. Ale do jaké míry to nyní zapadá do stávající situace, je hlavním problémem, kterému všichni čelíme.